Vzpoura proti špatné maturitě

originál článku naleznete na webu časopisu RESPEKT, nebo můžete kliknout zde.

Na anakolut, atrakci, zeugma a kontaminaci letošní maturanti hned tak nezapomenou. Vybafla na ně z otázky číslo 20 didaktického testu z českého jazyka a literatury a řadu z nich značně rozhodila.

„Hned po zkoušce jsme s kolegyní s hrůzou zjistily, že třetina studentů maturitu kvůli didaktickému testu zřejmě neudělá,“ říká češtinářka mezinárodního gymnázia v Ostravě Lucie Kuluri. Studenti za učitelkami totiž po testu přiběhli a zoufali si, že vyřešit víc než padesát úloh (počet otázek i s podotázkami) se za hodinu prostě nedalo. Učitelky si daly tu práci, že prošly kopie všech jejich testů a musely jim dát za pravdu. Z téhle analýzy jim zároveň vyšlo, že zlomová byla právě otázka číslo 20.

Tvůrci testu sice nepožadovali, aby studenti cizí slova jako anakolut či zeugma, která označují „odchylky od pravidelné větné stavby“, znali, v otázce je uvedli i s jejich definicí. Jenže prokousat se klopotnými několikařádkovými definicemi zabralo čas, stejně jako najít pak „vyšinutí“ či „spodobu“ v některé ze šesti nabízených vět. „Až do této úlohy řešili naši studenti test celkem úspěšně,“ říká Kuluri. „Na ní se ale zasekli, a když zjistili, že už jim nezbývá skoro žádný čas, dodělávali zbylé otázky v panice a rychlosti, nadělali v nich plno chyb.“

Ostravské učitelky nelenily a napsaly Centru pro zjišťování výsledků vzdělávání (Cermat), které testy připravuje, a ministerstvu školství. „Hromadí se nám zoufalé stížnosti studentů, že letošní test z českého jazyka se nedal časově zvládnout,“ psaly. „Hrozí, že propadnou i vynikající studenti. To pro ně může být fatální, mnozí jsou již díky skvělým průběžným studijním výsledkům přijati na vysoké školy.“ Dodaly, že tento problém se určitě netýká jenom jejich školy, a „snažně proto prosí“, aby Cermat a ministerstvo situaci prošetřily a nějak na ni reagovaly.

Konec cesty

Odpověď byla zamítavá. „Letošní test z českého jazyka a literatury se může jevit o něco málo obtížnější než loňský,“ odpověděla jim ministerská komise. Pokud v něm ale studenti neuspějí, nevadí, není to problém testu, ale jejich problém, měli se víc učit. „Rozdíly jsou dány spíš znalostmi a dovednostmi aktuálních maturantů než změnou obtížnosti testu,“ míní odborníci ministerstva.

Učitelky ostravského mezinárodního gymnázia Lucii Kuluri a Petru Helebrantovou taková ignorance naštvala a na sociálních sítích začaly hledat spojence, kterým se stejně jako jim současná podoba maturitních testů a jejich fatální dopad na život řady mladých lidí nelíbí. „Letos byl didaktický test z češtiny zase o něco zákeřnější než loni,“ říká Kuluri. „Zdá se mi, jako by Cermat tak nějak v tichosti usiloval o to, aby těch, kdo maturitou neprojdou, přibývalo.“

Didaktický test jejím studentům nakonec dopadl lépe, než Kuluri čekala. Nepropadlo jich devět, ale „jen“ čtyři – i to je vysoké číslo, protože za sedm let od zavedení státní maturity propadli na mezinárodním gymnáziu z testu jen asi dva studenti. Nebylo to ale tak, že by se učitelka při prvotním průzkumu testů svých studentů spletla. Zmatek vnesl do věci státní Cermat, letos totiž hodnotil testy jinak než v předchozích letech. Například zatímco loni by dostal bod za otázku „určete slovesný rod a vid u slovního tvaru byly zaplaveny“ jen ten, kdo má správně obojí, letos stačila na bod správná polovina – rod nebo vid.

Kuluri si myslí, že Cermat pravidla pro hodnocení narychlo změnil, když mu došly vyplněné testy a zjistil, že by propadl neúnosný počet studentů. Totéž si myslí iniciativa Maturitní data – odtajněno matematika a dlouhodobého kritika současné podoby maturitních testů Oldřicha Botlíka i společnost pro popularizaci školských témat EDUin. Ty s Cermatem dlouho bojovaly o cenná data, která měl zavřená v šuplíku, a teď veřejnost s jejich interpretací postupně seznamují.

„Cermat zmírnil hodnocení u čtyř otázek, dalo se na tom nabrat pět bodů,“ říká Bohumil Kartous ze společnosti EDUin. Matematik Botlík spočítal, že bez téhle změny by z testu propadlo o nějakých 2300 studentů víc, tedy místo šesti tisíc přes osm tisíc. Problém není v tom, že by maturantům úspěch nepřáli, ale v tom, že Cermat hranici rozhodující o osudech tisíců mladých lidí nastavuje zcela svévolně. Ředitel Cermatu Jiří Zíka ovšem tvrdí, že s jiným hodnocením se počítalo už před spuštěním testů, protože otázky jsou opravdu složitější. Lucie Kuluri ani další tisíce češtinářů o tom ale neměly ani tušení a oprávněně se teď cítí jako páté kolo u vozu. „Jak budeme testy hodnotit, nikdy neprozrazujeme předem,“ říká Zíka. „Proč by to učitelé měli vědět? Stačí, když to ví několik stovek našich hodnotitelů.“

Ze svých propadlíků Kuluri asi nejvíc lituje dívku, která prožila dětství spolu s českými rodiči ve Spojených státech, gramatické pasti češtiny ji proto snadno lapí. Přitom je schopná a ambiciózní, dostala se na žurnalistiku v britském Cardiffu. Didaktický test z češtiny je pro ni ale momentálně spadlou závorou na cestě za životním uplatněním.

Snad na každé české škole se každoročně najde někdo, komu takováhle státní závora zamezila slibně začínající cestu. Češtinářka Jitka Ferencová Waldorfského lycea v Praze má zase před očima dívku, která celé studium usilovala o samé jedničky, aby se bez přijímacích zkoušek dostala na medicínu. Dařilo se jí to až do maturity, kdy z češtiny dostala dvojku kvůli slohové práci. Ferencová ale jí i dalším čtyřem dětem doporučila, ať se proti hodnocení slohu odvolají. Myslí si totiž, že u věcí, které jsou méně zřejmé než pravopis – třeba stylistika –, si hodnotitelé Cermatu usnadňovali práci, nejčastěji dávali průměrné hodnocení za tři body „v zásadě vyhověl“. Na nejlepší pětibodové hodnocení „zcela vyhověl“ a čtyřbodové „vyhověl“ podle ní nedosáhli ani ti, o jejichž slohu si po přečtení Ferencová myslí, že je skvělý.

Za méně maturantů

Zatímco letos maturanty odrovnal anakolut a zeugma, loni byly v testu zase jiné špeky. Podle iniciativy Maturitní data – odtajněno nejvíc studentů pohořelo na úkolu najít „přísudek jmenný se sponou“, pojmenovat ukázky „funkčního stylu“ v úryvku z Mechanického pomeranče či najít v Halasově básni epizeuxis.

Čtenář může mít pocit, že tohle už nějak zná. Státní maturitu provázejí excesy od jejího zavedení v roce 2011, tehdy byla v didaktických testech řada vadných úloh, na které nebyla buď žádná, nebo víc správných odpovědí. Cermat však chybu neuznal a maturantů se zastal až soud, na který se obrátili – ale po skoro dvou letech už to pro jejich další životní dráhu nemělo praktický význam. O rok později se studenti soudili kvůli slohům, řada jich propadla třeba jen proto, že hodnotitelé bazírovali na rozdílu mezi „líčením“ a „popisem“.

Zní to jako vtipy ze školních lavic o zarytě konzervativních kantorech, ale faktem je, že tyto jazykovědné hrátky mají velký dopad na další životy mladých lidí. Nejdrtivěji dopadají na studenty odborných škol. Letos jich testem z českého jazyka v prvním termínu neprošlo přes 5800 a počet „propadlíků“ se setrvale zvyšuje. Díky iniciativě Maturitní data – odtajněno jsme se také dozvěděli, že rostoucí počet neúspěšných je o to dramatičtější, že souběžně klesá počet studentů těchto škol.

Jen někteří z nich složí test na druhý nebo třetí, a tedy poslední pokus. Ředitel Cermatu Jiří Zíka odhaduje, že středoškoláků, kteří maturitu ani napotřetí neudělají, může být každoročně tak šest až osm procent ze všech, tedy nějaké čtyři tisíce. O dalším osudu lidí, kteří po letech na střední škole mají kvůli anakolutu či zeugmě jen základní vzdělání, nevíme nic. Část z nich zřejmě přejde na jinou školu a pokusí se po čase odmaturovat znovu, část vyráží do života bez důležité stvrzenky, která jediná tady otevírá cestu k lepšímu zaměstnání a dalšímu vzdělání. Odcházející ministryně Kateřina Valachová sice uložila Národnímu ústavu pro vzdělávání, aby se dětmi, které končí vzdělávací dráhu předčasně – tedy i maturanty bez maturity –, zabýval, žádná studie však zatím není k dispozici.

„Jsou jistě frustrovaní,“ říká Zíka. „Ať se ale zamyslí, přiznají si, že zřejmě na maturitu intelektuálně nemají.“ Vůbec si nepřipouští myšlenku, že maturita je závěrečná zkouška po letech studia, a většina těch, kdo školou prošli, by ji tedy zákonitě měla složit. „K čemu by pak maturita byla,“ diví se šéf Cermatu, „kdyby ji složila naprostá většina studentů?“

Kudy z pasti

Někteří odborníci se ale na věc dívají diametrálně jinak. „Není rozumné zařazovat do testu úlohy, které neodpovídají tomu, že maturitu skládá sedmdesát procent populačního ročníku, ptát se třeba na epizeuxis,“ říká Tomáš Feřtek z EDUinu. Naopak úlohy, které ověřují schopnost správně psát a především rozumět textu, jsou podle něj podstatné.

Nejde přitom jen o to, aby děti zbytečně nepropadaly. Maturita je zároveň silný nástroj, který ovlivňuje, čemu se učitelé věnují. Dokud v testech budou speciality hodné studenta lingvistiky, učitelé jimi budou studenty zatěžovat. A na důležité věci, především čtenářskou dovednost a pravopis, které jsou pro další život studentů klíčové, jim zbude o to méně času.

V tomhle směru máme přitom celkem dobře našlápnuto, právě v úlohách na porozumění textu či posuzování pravdivosti výroků o tom, co je nebo není v textu napsáno, dopadali studenti nejlépe. A vedli si v nich dobře nejen gymnazisté, ale i žáci odborných škol.

Právě touhle cestou by se chtěl ubírat Spolek učitelů českého jazyka a literatury, ve kterém našla v úvodu citovaná Lucie Kuluri spojence. „V testech by mělo být víc praktického jazyka a míň jazykovědných a literárněvědných pojmů,“ říká mluvčí spolku Veronika Valíková. Státu by nechala jen test, sloh a ústní zkouška by měly být plně v rukou školy. „Češtináři znají na rozdíl od Cermatu světovou literaturu,“ říká. Řada z nich má podle ní svou koncepci výuky a státní zásahy ji jen hatí, vrací výuku směrem k jednotnému socialistickému školství.

Bohumil Kartous by si chtěl nejdřív přečíst obstojnou ministerskou analýzu toho, co nám státní maturita dala a co vzala. Následovat by měla široká debata o tom, jak jsou postavené závěrečné zkoušky v jiných zemích a čím bychom se mohli inspirovat. „Stát ale zatím jedná paternalisticky,“ říká. „Chová se, jako by se studenty mohl libovolně nakládat.“ A jako řešení první pomoci by Kartous navrhoval nechat na státu jen ověřování skutečně minimálních základních znalostí nebo zpracovat jiný test pro gymnazisty a jiný pro děti z odborných škol, které už jen vinou méně hodin všeobecně vzdělávacích předmětů mají handicap.

Oldřichu Botlíkovi se líbí dánský model. Maturity sice organizuje stát, ale dává dětem na výběr z řady možností. Kdo chce, může psát zaškrtávací test, může však také napsat jednorázovou práci nebo přinést portfolio toho, čemu se věnoval třeba dva uplynulé roky. Na výběr je i mezi tím, zda chce mít student k dispozici počítač, nebo nikoli.

Ekonom Daniel Münich z think tanku Idea by „přežitou“ státní maturitu zrušil a vrátil se k modelu, který u nás začal fungovat v devadesátých letech – každá škola by měla svou vlastní závěrečnou zkoušku. „Každá škola učí jinak, studenti si mezi nimi podle toho vybírají,“ říká. „Státu bych nechal jen kontrolu, aby se nepodvádělo.“ Většinová společnost je podle něj ale momentálně jednotné státní maturitě nakloněná. „Na besedách slýchám nepoučené názory, že na lidi musí být přísnost, že všechno musí být jednotné jako na vojně, že špatní studenti mají propadat,“ říká Münich. Politici jdou podle něj tomuhle hlasu lidu naproti. Často si ani neuvědomují, že tím jdou mimoděk proti zájmům svých voličů: „Třeba právě děti těch, kdo volí sociální demokracii, v testech přece propadají častěji než děti voličů jiných stran.“