Zastánci společné části maturitní zkoušky z českého jazyka a literatury tvrdí, že obě tyto dílčí
zkoušky ověřují, co je opravdu důležité. Druhým zásadním argumentem hájícím státní maturitu je
srovnatelnost výsledků zkoušek jako důsledek toho, čemu říkají objektivizace zkoušky. Doložím
pomocí maturitních dat, že není možné, aby oba argumenty platily u obou dílčích zkoušek sou-
časně. Nejspíš však neplatí ani u jedné.
Mým cílem je ilustrovat, čím mohou být maturitní data užitečná v diskusích o tom, co státní maturita
žákům a učitelům dává, a co jim naopak bere. Posouvají totiž abstraktní diskusi do roviny
konkrétních příkladů a kvantifikovaných, nezpochybnitelných argumentů.